sobota 24. června 2017

Sena

Máme za sebou sena, promoci (Terezka), mandelinku (brambory), traktorshow (Jonáš a jeho stroj), vytáčení medu, pár výletů. Usazujeme se, hledáme nový režim. A ono to pomalu půjde. V nové práci jsem moc spokojená. Vlastně tam chodím odpočívat od dětí. Jo a taky už zase trochu pletu. Ze zbytků. Dochází vlněné zásoby. Bude nutno doplnit.











neděle 28. května 2017

Prieskum 2017

Terezka ukončuje své studium v Bratislavě bakalářskou prací. Tak jsme si udělaly takovou holčičí jízdu. Jezdíme se na práce studentů dívat pravidelně a vývoj některých sledujeme i čtyři roky. A zrají jak víno studenti jedni ušatí. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že těch super talentovaných je rok od roku ve všech oborech méně a méně. Upadá nám řemeslo a teď i lehce umění. Jen těch managerů máme pořád na rozdávání. A u nás máme na rozdávání i něco puberťáků. Ale prosíme vrátit až to přejde :)













čtvrtek 25. května 2017

Kartonová moderna

po loňské kartonové renesanci. Mám ty děti fakt šikovný.

Jdeme péct buřty na zbytku kartonu. Stejně jako loni, už ho nikdy nechce vidět :)







úterý 18. dubna 2017

Putování

Z kopečku v Olomouci na kopeček v Mikulově. 
6 dní - 166 km.

Od honosných chrámů a klášterů, přes pustevny, kostelíky, kapličky, Boží muka, ale i zámky, zříceniny, pevnosti, vinné sklepy a rozkvétající předzahrádky a přírodu. Na pouti se dostane od všeho kousek. Stačí se vydat na cestu a ta vždy něco uchystá. Žádná cesta není stejná, byť by ji člověk šlapal dvakrát po sobě. A přihrne vám jako bonus do cesty spoustu milých lidí, ale i samotu a meditaci.

Jsem pyšná na svoji rodinu a své děti. Šlapali všichni statečně a podporovali každý den posledních 5 km i mámu, aby to nevzdávala a došla. Díky za ně.

Napsat by se dalo strašně moc, ale já to nechávám doznívat a pozvolna se vracím do civilizace.

foto Petr Hirsch by Poutník

foto Petr Hirsch by Poutník

foto Petr Hirsch by Poutník




foto Petr Hirsch by Poutník


foto Petr Hirsch by Poutník


Kudy?

Tudy.
A dál...



Před začátkem.

Na konci poutě.









úterý 4. dubna 2017

Jaro už je mezi námi

zima už je za horami. Hop hej!

Loni jsem si na Pinterestu vyhlédla tyto ptáčky. Nedostalo se na ně. Letos si je vyhlédla Julinka a aby nebyli zase upozaděni, raději je hned (s drobnou dopomocí) i ušila. Co mě na nich baví nejvíc jsou barevné kombinace a nacpaná břicha. Já bych kupříkladu nikdy nesáhla po trikolóře a přitom taková vlastenecká ptačí paráda. Rýsuje se to dobře. Na stroj se nejspíš tolik prášit letos nebude, i když nejspíš vymění švadlenu.

Našla jsem chvilku je nafotit. Naaranžovat. Jenže v záběru se vždy objevily i modré gumáky, košík a hluboký povzdech: "ááááš jo" (v překladu "ach jo"). Následně byli ptáčci raketově posbíráni a odvlečeni do zajetí. Pak se modrogumák pustil do sběru zbývající velikonoční výzdoby. Ach jo :)

Kuličky jsou dárek až z Japonska. Krásný nápad jak využít i ty nejmenší kousky látek a úpletů. A už mám i vymyšleno co s nimi dál. Tak doufám, že Julie se vylepší, Julie ušije.